Poprvé a navždy

[Princezna]

Den D-1, hektické přípravy. Celotělový overal s protiskluzovými návleky na chodidla je v dobrém stavu, myši si ho na půdě nevšimly. Vyperu ho na 30°C, pro autenticitu přidám do zásobníku na aviváž Qalt Batole jemná - balzám. Voní tak příjemně čistotou, že uvažuju, že bych ji používal i na běžné oděvy. Dudlík z Amazonu taky, dorazil, vlastně 3, protože to byl zvýhodněný set. Je to silikon, ale vypadá nezničitelně. Ta část, co patří do úst, je 1,65" dlouhá. Zdá se mi to málo, když to porovnám s dětským dudlíkem a rozdílností anatomických poměrů v ústní dutině. Ověřuju si to porovnáním rentgenových snímků a intuice mě nezklamala. Podle mě by měl dosahovat na přední část měkkého patra, místo nejcitlivější inervace, což je cca 6cm. Ale chápu, že u někoho by příliš dlouhá mohla způsobovat dávicí reflex. Jsem sám doma, takže ho pečlivě umyji a vyzkouším. Z počátku je to zvláštní, nezvyklý a trapný pocit, ale když se soustředím na čtení a zapomenu na něj, po několika minutách překvapeně zjistím, že jej ústa začínají samovolně převalovat a sát. Reflex tedy funguje, vrátil se. Poštou rovněž přišel vzorek inkontinenčních kalhotek iD Slip Medium Super. Překvapuje mě jejich vzhled, protože jsou čistě bílé, celé z netkané textilie, žádné PVC nebo polyuretanový zátěr, nešustí, vypadají úplně jinak, než kterékoliv, co jsem kdy viděl. Povědomá jsou mi jen lepítka. Dětskou láhev, skleněnou jsem rovněž našel na půdě, 240 ml, jen savička je dosti poškozená, ale v drogérii mají naštěstí náhradní. Zvažuji, čím ji naplnit, čerstvé kravské mléko netrávím úplně dobře, rozhoduji se mezi dětskou kaší v tetrabricku nebo mléčnou výživou, nakonec z nostalgie koupím značku Sunar, kterou si pamatuju už z dětství. Zkouším trochu rozmíchat ve vlažné vodě, ta chuť je opravdu něčím povědomá, ale moc mi nechutná. Nakonec dostanu nápad a rozmíchám předepsaný počet odměrek v mixéru na smoothie s banánem a chuť je skvělá. Když ji ale přeliju do kojenecké láhve, nechce moc protékat otvorem v savičce. V pryžových dudlících se otvor zvětšoval snadno horkou jehlou. V silikonu to tak snadno nejde. Brání se, otvor se stále uzavírá. Nechci ho zvětšit ani příliš, aby obsah samovolně nevytékal. Nakonec najdu ocelovou trubičku a podaří se mi na dřevěné podložce malý kousíček vyseknout. Kontroluji znovu průtok a je přesně akorát. Při převrácení se u otvoru objeví kapka, ale samovolně nevytéká, asi i díky tomu, že do láhve není žádný další otvor, který by umožnil přisávání vzduchu. Hotový nápoj není kde uchovat, rozhodnu se láhev vypít do dna a mám z toho dobrý pocit. Takže zbývá umýt nádobí, vše uklidit a vydržet do zítra. Těším se.
Den D. Konečně jsem osaměl. Zamykám dveře a stahuji žaluzie. Soukromí je důležité, pochopení nezasvěcených se nedá očekávat. Rozložím kolem sebe všechny nashromážděné poklady a chvíli se jen kochám. Rozhoduji se čím začít. I když zatím nemám vůbec v plánu plenky použít, začínám opatřeními proti potřísnění nebo dokonce promočení matrace. Případné škody by bylo obtížné, pravděpodobně i nemožné odstranit. Takže pod prostěradlo napínám nepromokavou pratelnou podložku z Makra, pořízenou kdysi ve výprodeji za velmi nízkou cenu. Nicméně vypadá spolehlivě. Krok dvě je svléknout ze sebe všechno dospělé oblečení. Všechno oblečení. Vezmu do ruky plenkové kalhotky, pak je zase odložím a jdu do koupelny. Někde v polici je tam zapomenutý kelímek Sudokrému, který by mohl být svůdně lákavým doplňkem rituálu. Stojím nahý v koupelně, ale nedívám se do zrcadla. Preventivně. Nechci se vidět tak, jak mě vidí druzí. Chci si v hlavě uchovat mentální obraz sebe jako malého batolete. S tím zabořím prst do krému a naberu na ukazováček pořádnou dávku. Přivoním k tomu lesklému bílému kopečku a pak jej rozmáznu mezi půlky zadku a zkusmo udělám pár kroků. Je to báječný pocit. Naberu další dávku a stejně vydatně namažu hráz, varlata i penis, který se tím lehce ztopoří. Ale nevšímám si toho, není to účel, dnes, teď. Vrátím se do pokoje a rozbalím plenkové kalhotky. Položené na posteli se zdají být obrovské. Sednu si přesně do místa, které by po zalepení mělo zaručit stelnou délku předního a zadního dílu. Pak si lehnu, protáhnu přední díl mezi nohama a položím jej na podbřišek. Chvíli zápasím s hledáním bočních stran a lepítek, ale nakonec se mi podaří plenku utáhnout a zalepit přesně tak, jak je to na instrukčních letácích a fotografiích. Je to nezvyklý pocit, velice nezvyklý. Skutečně se v paměti vracím do míst a času, které jsem dávno vytěsnil. Dudlík jsem si chtěl vzít až nakonec, ale nevydržím to a sáhnu po něm. Ta včerejší chvilka stačila, abych si jej víc než oblíbil. Abych si ten pocit zamiloval. Je mi trochu chladno, takže si rychle natáhnu overal a zapnu na zip. Na nohy si natáhnu něco mezi ponožkami a bačkorami, součást overalu, napodobující zvířecí tlapky a vstanu. Je čas jít do kuchyně a připravit kouzelný lektvar. Smíchám něco sunaru s vlažnou vodou, přidám banán, trošku syrovátky a naplním nádobu na smoothie. Pak mixuju dokud si nejsem jistý, že je můj produkt dokonale tekutý bez sebemenších hrudek a kousků, které by mohly ucpat savičku na kojenecké láhvi. Tu pak naplním po okraj a zbytek nápoje uzavřu v nádobě od mixéru a vezmu s sebou. Je čas ulehnout. Zvažuju, zda by nebylo dobré pustit si nějakou hudbu nebo mluvené slovo, ale zavrhnu obojí. Jen by mě to rušilo. Naposledy přelétnu zrakem pokoj, stáhnu žaluzie, zkontroluju teplotu láhve, vrátím se ještě do koupelnové skříňky pro jednu velkou bavlněnou plenu a nasoukám se konečně pod deku. Podepřu si hlavu saténovém polštářem, sundám krycí víčko z láhve, dudlík odložím stranou a začnu sát. Funguje to naprosto samo, bez vědomé kontroly. Automatický reflex rytmicky vytváří podtlak v ústech a polyká, mléko stříká malým otvorem na měkké patro a příjemně to šimrá. A povzbuzuje k dalšímu pití. Než se nadám, 240 mililitrů je pryč a musím lahvičku znovu dolít. Teď už piju pomaleji. Mám zavřené oči a vychutnávám si to. I když je tenhle typ láhve se savičkou prezentován jako antikolikový, stejně mám v sobě strašně moc vzduchu. Musím si odříhnout stejně jako ta miminka. Když je láhev prázdná, odložím ji opatrně do kouta postele a zavřu víčkem, abych zbytečně nepotřísnil prostěradlo. Savičku opět nahradí dudlík a cítím se příjemně ospale. Je mi krásně teplo, mám plné bříško a chce se mi sát. Otočím se na bok a opravdu na chvilku usnu. Zdá se mi sen, ale není pohádkový, ale spíše děsivý. Zase jsem zavřený v tom temném sklepě plném uhelného prachu, páchnoucích naklíčených brambor, potkaního trusu a pavouků. Ale dříve než se něco stane, se probudím. Ne noční můrou, ale potřebou čůrat. Naučeně chci odhrnout deku a vstát, když si uvědomím, že tohle není normální noc a když se rozhodnu, vstávat nemusím. Musím přemýšlet, protože tohle je neobvyklá situace. Poprvé za tolik let. Ale organismus mě dlouho rozhodovat nenechá. Tlak v močovém měchýři je veliký a kruhové svalstvo prvního svěrače, který nelze ovládat vůlí, začíná po troškách povolovat. Teď už je to výhradně na mém rozhodnutí. Přetočím se na záda a pokrčím nohy. Ještě chvíli zatínám zuby, cítím na jazyku zvláštní chuť, jako když si líznu nabité baterie, a pak se to stane. Prohraju nerovný zápas, povolím, roztáhnu stehna mírně od sebe a čůrám. Teplá moč se vsakuje do plenky a také stéká žlábkem mezi půlkami, smáčí mi zadek a zdá se, že troška i protekla pod zády do overalu. To mě vyleká a rychle se otočím na břicho. To čůrání zdánlivě nemá konce, ale zřejmě proto, že se jej snažím pořád podvědomě přiškrcovat. Není snadné se tomu úplně podvolit po tolika letech přísné sebekontroly. Když je po všem, rozepnu kousek zipu overalu a sáhnu dovnitř. Jsem překvapený, jak plenka změnila svůj tvar. Teď je měkká a nafouklá, připomíná sáček naplněný něčím teplým a měkkým a příjemným na pohmat. I pod zadkem mám takovou teplou buchtu, vzpomenu si na zábaly v bahenních lázních. Ale tohle je lepší a nepálí to, jen to pěkně hřeje. Teď si teprve všimnu, že mám dudlík stále v ústech, nevypadl mi ani během spaní. Zvláštní. Chci zkusit ještě usnout. Zapnu znovu zip overalu, ale jen zavřu oči, znovu ho rozepínám. Nemohu se nabažit toho zvláštního pocitu mezi nohama. Když si položím dlaň do rozkroku, jsem spíše holčička než chlapeček. Pohlaví je dokonale maskované vrstvou nabobtnalého gelu. Měkkého, teplého a vlhkého. Tohle nebylo v plánu, to sem nepatří, říkám si, když pocítím narůstající erekci. Chci toho nechat, chci, chci, chci... ale nejde to. Přitisknu dlaň ještě více, zavřu oči a silně se zakousnu do dudlíku. Pokrčím nohy v kolenou jak jen to jde a roztáhnu je od sebe. Ztopořený penis se podvoluje stísněnému prostoru a jeho špička sahá bezmála až k análnímu otvoru. Stačí jen lehce posouvat ruku nahoru a dolů, přitlačit, ještě trošku, ještě... a pak to přijde. Křeč. Několik prudkých stahů a semeno stříká do plenky, pod zadek, horké a kluzké a já si uvědomuju, že je to tak dobře, protože nebudu muset nic utírat a uklízet. Jsem jako omámený a za chvíli se znovu propadnu do dřímoty. V puse žmoulám dudlík a je mi tak krásně, že už nechci nikdy vstát do normálního světa práce, povinností, pravidel a nepochopení. Dobrou noc.

- čirá fikce, která se mohla někomu přihodit -